Chanovice - sobota 6. října 2007
10.00 - 18.00 hodin

Areál vstupní usedlosti
Expozice lidové architektury v Chanovicích

- prezentace prodejců brambor
- prezentace pěstitelů a prodejců sadbových brambor
- prezentace výrobků z brambor
- občerstvení - tradiční bramborová jídla

doprovodný kulturní program
občerstvení - tradiční česká kuchyně
děti do výšky 130 cm vstup zdarma
vstupné: 25,- korun českých

Nejstarší zmínka o bramborech v českých zemích je z roku 1623 a hovoří o jejich podávání na stole Viléma Slavaty. Během 17. století se brambory ve větším množství pěstovaly v klášterní zahradě irských františkánů v Praze U Hybernů. Někteří šlechtici v Čechách je dostali z Holandska a z Německa a pěstují se v jejich okrasných zahradách. Z té doby také pochází nejstarší české pojmenování: zemské jablko.
Ve větším měřítku se brambory u nás začínají pěstovat teprve od druhé poloviny 18. století, když za tzv. Sedmileté války bylo dovezeno značné množství brambor z Pruska za účelem sadby a rozšíření jejich pěstování. V té době mírnily bídu a hlad v častých válkách i v dobách neúrody. A odtud vznikl asi i jejich název: podle místa původu Branibor je lidé tehdy nazývají "brambury", později brambory. Již na počátku 19. století byly vypěstovány první české odrůdy. O slávě a zdomácnění brambor svědčí více než třicet starých lidových názvů, z nichž mnohé se používají dodnes (zemáky, zemská jablka, zemská japka, erteple, kobzole, jáblóška, zemčátka, krumple, grule).

Období počátku 2. poloviny 18. století je z hlediska historických změn i událostí bezesporu dobou zajímavou. V Evropě sled dějinného vývoje ovlivňují lokální válečné události o sféry územního vlivu. Tyto drobnější konflikty však nakonec vyústily v již zmíněnou Sedmiletou válku (1756 - 1763), rozsáhlý konflikt mezi Rakouskem, Francií a Ruskem na jedné, Pruskem a Velkou Británií na druhé straně, kdy se bojovalo nejen na evropském kontinentě, ale i v zámoří (severní Amerika, Indie).

V roce 1748 zahájila Marie Terezie a následně i Josef II. řadu reforem s cílem posílit centralizaci a byrokratizaci, jimiž se mělo dosáhnout například větší efektivnosti veřejné správy (1748 - 1751); nahrazení berní ruly tzv. Tereziánským katastrem (1748 - 157) zvýšení a rozdělování daňových příjmů státu (1748); zavedení jednotné měny (1750); postátnění krajských úřadů (1751); oddělení soudní pravomoci od státní (1751); zrušení hrdelních soudů (1752); vydání celního řádu (1752); vydání patentu o soupisu obyvatelstva (1753); vydání zemských lesních řádů (1754); ustavení státní rady (1760); zavedení dolnorakouských měr a vah (1765); vydání trestního zákoníku (1770); schválení školního řádu (1774); vydání robotního patentu (1775); schválení tzv. studijního plánu pro latinské školy - gymnázia (1775); zavedení výuky zemědělských věd (1776); zákaz mučení při hrdelních procesech (1776); vydání tolerančního patentu (1781); zrušení nevolnictví (1781); zrušení klášterů rozjímavých a žebravých řádů (1782); reorganizování soudnictví v českých zemích (1783); reorganizace městské správy (1785); zavedení tzv. Josefínské katastru (1785 - 1789); vytvoření základů jednotného občanského práva pro obyvatele říše všeobecným občanským zákoníkem (1786); vydání trestního zákoníku (1787); zřízení kriminálních soudů (1787); vydání berního a urbariálního patentu (1789).

Připomeňme si, že chanovické panství koupil 18. března 1732 za 65.000 zlatých a 2.000 zlatých klíčného Ferdinand, svobodný pán z Rumerskirchu. Bylo to vlastně již podruhé, co začíná hospodařit na chanovickém panství (poprvé někdy roku 1717). Ferdinand Jáchym Rumerskirch byl velmi zajímavou a zcela určitě i osvícenou osobností, jež získala značné zkušenosti i rozhled v mnoha dvorských funkcích. Například v letech 1741 - 1746 působil jako purkrabí Pražského hradu, jistý čas byl i přísedícím dvorského a komorního soudu. Pro region má však největší význam období let 1739 - 1741, kdy byl zvolen do funkce hejtmana Prácheňského kraje. Podle tehdejších zvyklostí bylo totiž úřadujícím místem hejtmana jeho šlechtické sídlo.

Vedle politické kariéry ího majetku. Hospodaří nejen v Chanovicích, ale také v blízkém Újezdě a v Defurových Lažanech. Péče o nemovitosti se projevila i v mnoha stavebních aktivitách. Jeho jméno je spojeno s obnovou chanovického kostela, fary a školy, s výstavbou chanovické sýpky.

Významné politické a společenské styky, výrazný vztah k umění a ke kultuře vůbec dovolil Ferdinandovi, svobodnému pánovi z Rumerskirchu, seznámit se s novinkami dobového poznání. Mezi tou spoustou novot druhé poloviny 18. století byly také brambory, plodina evropské budoucnosti. Rumerskirch byl přímo nadšen samotnou rostlinou i informacemi o jejím pěstování a využití u pruského královského dvora, kde se tomuto malému zázraku ve výživě obyvatelstva věnují již patnáct let. Na jaře roku 1757 spočinuly první bramborové hlízy, nejdříve jen pro zvědavost a potěchu, v chanovické půdě. Snad pro následnou sadbu či vzorky pro budoucí generace byla první chanovická úroda brambor uložena v chladném a temném sklepení zámku, kde přečkala téměř bez úhony dvě a půl století.

Pečlivý mnohaletý výzkum klatovského muzea ve všech prostorech chanovického zámku přispěl v nedávné době k tomuto jedinečnému objevu. Dendrochronologická metoda dvou nezávislých pražských ústavů potvrdila stáří nalezených bramborových hlíz.

Po konzultaci se starostou Obce Chanovice bylo rozhodnuto, že v sobotu 6. října 2007 bude malá část tohoto pokladu představena veřejnosti. Zbylá část pak bude v pečlivých laboratorních podmínkách zachována pro další výzkum.

Ferdinand Jáchym Rumerskirch zemřel v roce 1769. Zanechal po sobě svým dědicům poměrně značný majetek (odhad jmění činil kolem 115.000 zlatých). Pro nás ostatní, a to si ještě dostatečně neuvědomujeme, je průkopníkem v propagování pěstování a využívání brambor. V regionu je možná prvním, kdo si uvědomil přínos Ameriky pro Evropu.