V napjaté atmosféře krátce před 2. světovou válkou (v listopadu 1938) Lovčí zámeček s provozními budovami a okolními lesy od manželů Aschenbrennerových koupila paní Miloslava Sudková z Bílé Třemešné a přebudovala ho na Penzion pod Kunětickou horou. Po komunistickém převratu v únoru 1948 byl zámeček znárodněn a užíván jako internát učiliště Státních pracovních záloh (1953-1955), Domov důchodců a následně pro Ústav sociální péče (1965-2000). Před 30 lety (v listopadu 1992) byl ve značně zanedbaném stavu vydán v restituci mamince pana ing. Petra Mlejnka, jenž je vnukem paní Sudkové. Také on byl hostem slavnostního večera ke 140. výročí Lovčího zámečku.

Na fotografii jsou zleva: František Aschenbrenner, Jiří Aschenbrenner, Richard Drasche-Wartinberg, Emil Drasche-Wartinberg a ing. Petr Mlejnek.

Na přípravě pátečního programu se hlavní měrou podílel dr. Jiří Kotyk, který hosty (podobně jako v roce 1990) provedl po historickém centru Pardubic.

Pan baron je velmi vitální – byť má bolesti po operaci kolene – a má obdivuhodné znalosti české historie. Velmi oceňoval, jak Pardubice od jeho poslední návštěvy dostaly opravené fasády domů a jak zkrásněly.

Velkým zážitkem byla návštěva chrámu sv. Bartoloměje, který pradědeček našeho hosta také finančně podporoval. Dr. Kotyk zasvěceně přiblížil jeho staletou historii a představil pamětní desku, připomínající zásluhu majitele velkostatku na přístavbě chrámu z roku 1912, a vitrážemi zdobené okno vedle hlavního oltáře, které pradědeček zaplatil o rok později. Pan arciděkan Jan Uhlíř přednesl modlitbu za rod pana barona, po níž prof. Jiří Kuchválek rozezněl chrámové varhany úchvatnými variacemi na chorál Svatý Václave. Hosté se také poklonili památce Vojtěcha z Pernštejna, který je pochován v pernštejnské hrobce pod nádherným mramorovým náhrobkem.

Také pardubický zámek koupil pradědeček pana barona v roce 1881 jako součást velkostatku, kdy sloužil jako kanceláře a sklady. Nyní je významnou kulturní památkou, která připomíná hlavně šlechtický rod Pernštejnů. Muzejnímu spolku v Pardubicích, jenž byl předchůdcem dnešního Východočeského muzea, věnoval pradědeček několik exponátů a také cenné diamanty. Proto byl v roce 1889 jmenován jeho zakládajícím členem. Vzácnou návštěvu na zámku doprovodil se svým týmem pan ředitel Tomáš Libánek.

Ze zámku návštěva odjela výletním vláčkem na setkání s ing. Františkem Bobkem v Larischově vile, kterou si v roce 1885 nechal postavil hrabě Jiří Larisch-Mönnich a místní jí už během stavby začali říkat Zámeček. Stejně jako Lovčí zámeček v Rábech sloužila účastníkům parforsních honů. Po proslulé tragedii v Meyerlingu (1889) upadla hraběnka Larischová v nemilost císařského dvora. V roce 1897 získal Zámeček hrabě Alfons Henckel von Donnersmarck, o jehož dceři Erice (nar. 1900) pravděpodobně pod pseudonymem Miriam von Obermark (viz Jiří Kotyk: Pardubický Zámeček a jeho osudy, 2015, s. 13), o baronovi Richardu Drasche von Wartinberg a jeho Lovčím zámečku v Rábech píše Jan Václav Rosůlek v bulvární knize Huláni a kavalíři (1928).

Dnes je objekt Zámečku Národní kulturní památkou v majetku Československé obce legionářské, protože v roce 1942 v něm byli před popravou vězněni obyvatelé vypálené obce Ležáky. Pan ing. Bobek na památku obětí rozezněl zvony, pan baron jejich památku uctil a pravděpodobně si v tichosti připomenul i svého otce Richarda Eberharda Drasche-Wartinberg (1913-1942), který téhož roku padl na východní frontě jako letec wehrmachtu…