13.listopadu 2010 v 18.00 hod. praskalo Kino P.Bezruče ve Frýdku-Místku ve švech. Kapacita 588 sedadel nestačila. Přidali jsme 40 židlí, ale někteří přesto stáli. "Takhle dovede sál vyprodat jen Nohavica, Uhlíř a Nedvědi", říká uvaděčka. 18.15 hod. - i přes patnáctiminutové zpoždění bylo v hledišti cítit příjemnou a optimistickou atmosféru. V zákulisí nervozita stříkala proudem, vzduch se dal krájet a ve všech tikala načasovaná bomba. V 18.16 hod.vybuchla.
Na jevišti vytryskl ohňostroj krásy barevných krojů, životní energie a lásky k tanci i písničce. "Obrázky životem malované" provázely diváky v první části koncertu tanečními, pěveckými i hudebními obrazy ze života v jedné imaginární vesnici. Příběh dvou sester a jejich lásek protkávaly osudové nitky, ve kterých se prolínaly každodenní radosti i starosti dospělých i dětí ve škole, v práci nebo při zábavě v hospodě. Do života vesnice zasáhla osudově také vojna. A příběh skončil jak už to někdy bývá - pro některé vesele a pro někoho smutně...Stékající slzy po tvářích diváků, ale i tanečníků přerušila pětiletá Sárinka, která slzícímu hledišti oznámila: "A teď bude přestávka, tak se běžte všichni vyčůrat !" Bezprostřednost holčičky vrátila obecenstvo do reality a následoval výbuch smíchu v celém sále.
Po delší přestávce, kdy hosté stáli frontu na záchody nebo občerstvení a v zákulisí nám dělala potíže technika, jsme přece jen na jeviště vyslali další děvče , tentokrát se zvoncem v ruce a upozorněním, že za chvíli opravdu pokračujeme. Další část koncertu byla věnována historii. Je těžké podělit se o 50 let historie v hodinovém časovém limitu. A tak jsme se rozhodli pro taneční mixy sestavené z nejlepších tanců v daném desetiletí, které vždy uvozovalo pomyslné listování v kronice souboru s promítáním fotografií. A byla to šťastná volba.
Na závěr koncertu se jeviště zaplnilo stovkou současných i bývalých členů souboru. Kytičkou a drobným dárkem jsme poděkovali důležitým osobnostem z historie, ale nezapomněli jsme ani na ty, bez nichž by Ostravica nebyla ani dnes. Po těchto děkovačkách jsme diváky trochu překvapili a začali jsme v hledišti rozdávat štamprle se slivovicí. Byl to skvělý zážitek, když si stojící diváci i členové souboru mohutným více než sedmisethlavým hlasem zazpívali "Živijó" a společně si připili na dalších 50 let! Chci si ty pocity euforie uchovat pro další roky.
Ale večer zdaleka nekončil. Ve foyeru kina pokračovala zábava tancem a zpěvem u cimbálu, pochutnávali jsme si na chlebíčcích či koláčcích a vše zalévali výborným vínem. Naše hosty jsme překvapili ještě jednou, když jsme si "skočili" taneční půlnoční překvapení. Kluci v dívčích krojích, holky naopak, muzika skupiny Elán - no byla to šou. Domů jsme se dostávali v různých ranních hodinách s pocitem radosti, štěstí a úlevy. Kdo jste tam nebyli, tak jste o hodně přišli.
