Jiří Třanovský se narodil v Těšíně 27. března 1592 na Velký pátek. Místem narození byl dům pozdějšího pivovaru na Starém trhu mezi ulicemi Glęmbokou a Stromou. Otec Valentin byl zámožný řemeslník a zabýval se výrobou kovových předmětů. Matka Hedvika rozená Zentkovská (či Zentková) pocházela z podhorské beskydské obce Smilovice. Po sňatku přesídlil Valentin Třanovský z Třanovic, kde byl jeho otec Adam sedlákem a rychtářem, do Těšína. Otec Adam ho rovněž doprovázel do města, kde žil ještě ve 103 letech. Podle veršovaného záznamu Jiříka Třanovského jeho děd Adam zpívával české nábožné písně a město bylo tehdy české. Jiřík se zmiňuje zejména o vroucí české písni "Ježíši, věčný Bože, všecka má naděje", již jeho děd zpíval i na smrtelném loži.
Školní docházku začínal Jiří Třanovský v rodném městě, avšak již v 11 letech do rodiče poslali do dolnolužického Gubína a na podzim roku 1605, tedy třináctiletého, na proslulou školu v Kolobřegu u Baltského moře. Ještě nedosáhl 15 let a již v dubnu 1607 byl zapsán na slavné univerzitě ve Wittenbergu, kde studoval filozofii a bohoslovectví. Vysokoškolská studia ukončil v roce 1611 a jako devatenáctiletý mladík nastoupil místo na latinské škole u sv. Mikuláše na Malé Straně v Praze. Setrval zde rok a pak převzal úkol vychovatele mladého šlechtice Adama ze Švamberka na zámku v Třeboni. Zde poznal společenský život české šlechty. Brzy se ale vrátil do Prahy. Zde po vydání Rudolfova Majestátu (1609) se rozvíjel čilý a plodný náboženský život jak mezi podobojími, tak mezi evangelíky a Českými bratry.
Už v Praze se Jiří Třanovský věnoval náboženské literární práci. Konkrétně psal verše, zejména latinské Z roku 1611 je známá jeho latinská báseň složená k příležitosti vánoční slavnosti. Další pochází z roku 1613 a autor ji věnoval svému příteli diakonovi u sv. Mikuláše k jeho sňatku. Od podzimu 1613 působil Jiří Třanovský jako rektor městské školy v Holešově na Moravě a od roku 1615 ve Valašském Meziříčí. Teprve po příchodu do tohoto města byl 21. dubna 1616 ordinován v dolnoslezské Olešnici na evangelického kněze. Dne 26. května 1615 uzavřel sňatek s Annou Polanovou z Polansdorfu, pocházející z vynikajícího českého rodu. Zhruba za rok - na jaře 1616 - se stal farářem velké evangelické církve. Měl tehdy jen 24 let, ale na práci duchovního byl dobře připraven.
Připravil vydání Augsburské konfese, kterou vydal v Olomouci roku 1620. Ta posloužila jako modlitební kniha a model agendy i ve sborech na ostatní Moravě a později také na rodném Těšínsku. Vedle latinských ód a hymnů skládal české modlitby a písně.
Když se v únoru 1621 zmocnilo města Valašského Meziříčí císařské vojsko uchýlil se Jiří Třanovský s celou rodinou do Těšína, kde byl až do 9. dubna 1622. Po uklidnění poměrů se vrátil opět do Valašského Meziříčí, aby pokračoval ve své kněžské práci. K novému vpádu císařských do města došlo v listopadu 1622. Jiří Třanovský byl uvržen do vězení, ale po krátké době propuštěn. Nadále mohl plnit svou funkci ve sboru. V srpnu 1624 císař nařídil, aby evangeličtí duchovní přestoupili na katolictví. V záporném případě se měli do šesti týdnů vystěhovat. Třanovského postavení se tím ztížilo, navíc zachvátil město zhoubný mor, na který zemřeli i jeho tři děti. Další příchod císařského vojska a s ním i obnova císařského nařízení o evangelických kazatelích přiměly Třanovského, že v září nebo v říjnu 1625, jak píše Ferdinad Hrejsa, odešel se ženou a jedním dítkem do svého rodiště. Zdržel se zde do konce roku 1625. Potom odtud zamířil do Bílska, kam ho pozval baron Šuneck (Sunegh) za kazatele a hned nato i za městského faráře evangelického sboru.
Kdy se v roce 1627 Albrecht z Valdštejna zmocnil Slezska, necítil se Jan Sunegh v Bílsku bezpečný a odešel na svůj zámek Budatín v Pováží. Vyprovázel ho i Jiří Třanovský. Ten po několika měsících přesídlil na oravský zámek patřící Suneghovu švagrovi hraběti Kašparu Illesházymu a tam se stal druhým hraběcím kazatelem. Strávil zde tři bezpečné a klidné roky. Naplnil je užitečnou pastýřskou i tvůrčí prací literární. Jejím výsledkem byla sbírka latinských náboženských básní, kterou roku 1629 vydal v dolnoslezském Břehu pod názvem "Odarum sacrarum sive hymnorum libri 3" (Tři knihy posvátných písní či hymnů). Tento třídílný latinský kancionál obsahoval 150 písní s titulním obrazem, exlibrisem, předmluvami a doslovem.
Koncem roku 1631 se Třanovský stal farářem v Liptovském Svätém Mikuláši. Začal zde budovat sbor, organizoval jeho agendu a vybavoval jej zpěvníky a modlitebními knihami. Jiří Třanovský pořídil výběr písní z několika církví schválených sbírek rukopisných a v roce 1635 vydal u Vavřince Brewera v Levoči knihu "Phiala odoramentorum. Modlitby křesťanské." Rozesílal ji mnoha svým známým. Současně chystal k tisku kancionál, tj. zpěvník českých církevních písní. Na rozdíl od latinských Ód šlo o soubor dostupný široké obci věřících a zahrnující Třanovského vlastní písně, překlady a dotvořené písně z němčiny a latiny.
Zpěvník pod názvem "Cithara sanctorum" vyšel u Vavřince Brewera v Levoči roku 1636. Toto dílo představovalo vrchol jeho tvorby a jeho společenský dosah, jak svědčí deset vydání do konce 17. stol., byl obrovský. Třanovský však vážně onemocněl, churavěl tři čtvrti roku a dne 29. května 1637 zemřel dosáhnuv 45 let věku. V roce Třanovského úmrtí vyšla v Trenčíně útlá knížka "Vale Tranoscianum. Aneb kázání pohřební dvoje učiněné při pohřbu ... kněze Jiříka Třanovského..." Českoemigrantská tiskárna Václava Vokála s oběma autory tak uctila památku zasloužilého muže. První kázání napsal kněz Melichar Smrtník, správce sboru v Liptově, druhé proslovil v chrámu sv. Mikuláše Jan Lochmann, správce evangelického sboru v Nemecké Lupči. Tištěná pohřební kázání prozrazují, že u hrobu se loučila se zemřelým manželka Anna s pěti nezletilými dětmi. Pokud šlo o děti - Třanovský jich měl celkem devět.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.stonavka.cz/tranovice/index.html