Pověst O Karlově Studánce [ Pověst ]
Žil v lesích pod horou Praděd starý poustevník. Užíval darů lesa a v prostřed panenské přírody se oddával myšlenkám na Boha. Jednou jej napadlo, že by měl poděkovat za poklidný život také patronu lesů, a tak nedaleko od poustevny vystavěl Svatému Hubertovi malou kapličku. Uplynul krátký čas. Poustevník zrovna odpočíval, když se na mýtině objevil lovec v zelené kamizole. "Děkuji ti, poustevníče, za pozornost kterou jsi mi věnoval. Co by sis žádal?" Byl to totiž sám Hubert. Poustevníka nic nenapadlo, až se přece jen osmělil: "Je-li to možné, pro sebe nic nežádám, ale kdybych tak mohl pomáhat všem nemocným." Svatý se usmál a prstem ukázal na skálu. Skála pukla a vytryskl z ní pramen. "Dobře sis vybral", usmál se patron lesů a zmizel. Poustevník vodu ochutnal a rázem pochopil. Po několika doušcích se cítil tak zdravý, jako nikdy předtím. Po nějakém čase jel lesem lovec - sám zámecký pán. Štval laň a v chvatu přehlédl nízkou větev, která ho srazila z koně. Zle si poranil nohu a polomrtvý se stěží doplazil k poustevně. Zdálo se mu, že nastala jeho poslední hodinka. Jaké však bylo jeho překvapení, když se zhluboka napil z pramene a palčivá bolest ustoupila. Uplynula krátká doba a pod starostlivou rukou poustevníka se za pomoci vody z pramene rána zacelila tak, že po ní nezůstalo ani památky. Pán dal proto nedaleko poustevny zbudovat lázně a nazval je svým jménem -Karlova Studánka.
