Bývalý Schönbach, dnešní Luby, leží na území, o kterém se v období prvního osídlení mluvilo jako o "okolním lese” nebo o Lubském újezdu”.

K zásadnímu přelomu v této drsné a nehostinné krajině došlo r. 1149, kdy Lubsko postoupil německý panovník Konrád III. Vladislavu III., pozdějšímu králi českému. Ten je pak daroval r. 1165 klášteru waldsassenskému v Bavorsku. Noví majitelé, cisterciáni, brzy poté zřídili na darovaném území faru a dále je skoro po dvě staletí zvelebovali. Díky jejich přičinění mohl r. 1319 německý král Ludvík povýšit tehdejší Schönbach na město se stejnými právy jako Cheb. Již roku 1348 prodal opat kláštera lubské území Rytkeři ze Sparneku, jenž je prodal se vším zbožím r. 1356 v manství císaři Karlu IV. a Koruně české. V 15. století získali Lubsko Šlikové a vlastnili jej až do roku 1547, kdy tvrz i město byly Jeronýmu Šlikovi císařskou konfiskací odebrány. Postupně patřilo Lubsko pod různé feudální pány a později sdílelo svůj osud společně s Chebskem.

Luby se proslavily stavbou strunných hudebních nástrojů, zejména houslí. Kdy toto řemeslo v Lubech vzniklo, nelze přesně doložit. Historikové se přiklánějí k počátku 17. století. Zpočátku se stalo dobrým doplňkovým příjmem obyvatelstva a záhy zapustilo v této oblasti hluboko své kořeny. Od domácké malovýroby, přes manufakturu, později tovární výroby se pak stalo hlavním zdrojem obživy zdejších lidí. U příležitosti opožděných oslav 600. výročí povýšení Lubů na město pracovalo v tomto odvětví v roce 1921 přes 4.500 osob.

Rakouská Cremona (Österreichs Cremona), tak byla ve stejnojmenné publikaci z roku 1897 popsána historie řemesla v této oblasti, jejíž centrem se stalo houslařské město Luby.

Po válce byly všechny firmy z místa i okolí znárodněny a roku 1948 včleněny do podniku Cremona. Postupné soustřeďování výroby do stále větších celků vyústilo posléze ve výstavbu nového výrobního podniku, který byl dostavěn v roce 1968. Ke cti Cremony lze říci, že na sebe převzala veškeré morální závazky a to jak vůči této tradiční výrobě, tak i vůči celému houslařskému městu. Od r. 1992 je tato továrna ve vlastnictví spol. s r.o. Strunal. Za spoluúčasti místních podniků a správy města byly zabezpečeny pracovní příležitosti a položeny základy pro další rozvoj města.

Roku 1964 byla zahájena nová bytová výstavba a místa po demolicích se přičiněním místních občanů přeměnila v krásné parky. Blátivé cestičky spojující odlehlá místa postupně nahradily bezprašné asfaltové silničky.Dnešní Luby mají 2.500 obyvatel, dvě základní školy a odbornou školu pro přípravu žáků a studentů v oboru výroby a stavby strunných hudebních nástrojů. Město má vlastní Sdružený klub pracujících (SKP) se sálem pro 300 lidí, který je navíc vybaven jednou z nejmodernějších divadelních scén na okrese. Nově bylo rovněž přistaveno širokoúhlé kino. Nově rodící se malé i větší podniky spestřují společně s bohatě rozvinutým pohostinským sektorem celkový vzhled města. Příjemně působí na jeho vzhled i výstavba nových rodinných domků - vilek, která za poslední léta zaznamenala nebývalý rozmach. Nechybí ani malé ateliérky místních mistrů houslařů a kytarářů či další malé soukromé firmy, zejména výrobců hudebních nástrojů, které společně s největším výrobcem těchto strunných nástrojů s.r.o. Strunal postupně tomuto místu navrací jeho bývalý ráz, který byl tak charakteristický pro vzhled tohoto houslařského města.

V roce 1993 byl otevřen hraniční přechod (3 km SZ) do SRN pro pěší a cyklisty. Tento přechod je oboustranně dosti využíván.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.mestoluby.cz