prof. Dr. Václav Chytil

významný národohospodář a následovník Englišův, také poslanec lidové strany


Václav Chytil byl vzácný člověk. Jeho život, osud a dílo si zaslouží naši pozornost a úctu. V letech našeho mládí stráveného ve Slavičíně jsme se vzhledem k našemu věkovému rozdílu a studiu na školách v různých městech nepotkali. Více než 20 let po jeho smrti a 10 let po mém návratu do vlasti jsem poznal jednoho z jeho spoluvězňů, Dr. Antonína Suma, posledního tajemníka Jana Masaryka, ministra zahraničních věcí Československé republiky po 2. světové válce. Ten mně ve svém dopise z 16. července 2001 mimo jiné napsal: "... Neměl jsem tolik zajímavých zážitků jako Vy, ale setkal jsem se s mnoha výtečnými lidmi, zvláště po našich kriminálech i v lágru Vojna. Mezi nimi byl i slavičínský rodák prof. Dr. Václav Chytil, významný národohospodář a následovník Englišův, také poslanec lidové strany - ten by si zasloužil ve Slavičíně nějakou desku.. Jeho vdova ještě žije (90). Takže Slavičín již znám...”

Díky dalším informacím od Dr. A. Suma, z rozhovorů s paní Dr. Zdeňkou Chytilovou, její rodinou a z knihy Alana Levyho o životě o českých vězňů v komunistických lágrech jsem si začal dávat dohromady mozaiku osobnosti Václava Chytila a doby, kterou on protrpěl a které jsem se já díky svému odchodu do ciziny sám vyhnul. Při čtení některých jeho spisů, které před smrtí přepsal na psacím stroji, jsem poznával vědeckou a morální kvalitu tvůrčího člověka, který místo toho, aby mohl sloužit vlasti a aby se stal vzorem druhým, hlavně mladým lidem, byl utlačován a týrán. Ve vězení byla jeho tvůrčí činnost omezena, ale přesto se nikdy nevzdal a zanechal po sobě dosud nepublikované knihy, z části propašované z vězení, které jsou pokladnicí moudrosti.

Jeho moudrost a lidskost vyjadřují dvě věty z jeho do dnes nepublikovaného manuskriptu "Vzpomínám si”. "Nelítostnou a bezohlednou ruku vůči jiným může zadržet jen to, vidíme-li v tvářích jiných nikoliv pouze fotografie neznámých nám lidí, "sčetné” statistické jednotky, nýbrž fotografie lidí jinými milovaných, uctívaných, velebených, ačkoliv z hlediska soudného uvážení jsou to jen tuctoví lidé jeden jako druhý. Humanismus má své kořeny v citovém soužití s jinými a v oslavě tuctového člověka.”

Tento muž si opravdu tu panem Dr. A. Sumem navrhovanou pamětní desku zasloužil.

Slavnostní odhalení pamětní desky ve Slavičíně 27. října 2002
Slavičín, říjen 2002 Jan Pivečka

DALŠÍ INFORMACE: http://www.Mesto-Slavicin.cz