Název obce Zdíkov pravděpodobně pochází od jména Zdíka z Janovic, který byl purkrabím na Vimperku.

První písemná zmínka, která je dokladem o existenci lidského sídla na místě dnešního Zdíkova pochází z roku 1318. Uvádí se v ní, že Vilém Bavor ze Strakonic daroval strakonickému konventu maltézských rytířů - Johanitů Velký Zdíkov, Malý Zdíkov, Branišov a Lhotu s farním podacím právem, lesy, mlýny, rostlinami, pastvinami, vrchy a pozemky.

Roku 1385 se zdíkovské panství (statek) stává majetkem Hanuše Kaplíře ze Sulevic a je tak připojeno k vimperskému statku.

V době okolo roku 1420 se Velký Zdíkov dostal do držení Jano Koce z Dobrše. Za více než sto let, roku 1529, jej Kocové z Dobrše prodali majiteli vimperského panství Janu Petrovi z Malovic. V držení Malovců byl pak Zdíkov celých 270 let, až do roku 1799.

Roku 1603 za Zdeňka Malovce mělo zdíkovské panství již značnou rozlohu a sahalo až do prostoru Kvildy a Bučiny u státní hranice s Bavorskem. Tvořily jej tyto obce a osady: Velký Zdíkov, Lhota (Masákova), Nové Hutě, Pláně, Staré Hutě, Pokovy hutě, Františkov, Kvilda, Hraběcí Huť, Tobiášova Huť, Wiederbruck (Vydří most), Chaloupky a Bučina.

V období vlastnictví a správy Velkého Zdíkova rodem Malovců byla na místě dnešního zámku postavena kamenná tvrz, která je historickými písemnostmi poprvé uváděna roku 1666. Když roku 1771, za panování císařovny Marie Terezie, bylo zavedeno číslování domů, obdržela č. p. 1. Zmiňovaná tvrz byla postavena na skalnatém vyvýšeném pahorku nad potokem, což odpovídá i současnému podobnému pozměněnému terénu v tomto prostoru. Téměř tři čtvrtiny výměry zdíkovského statku tvořily lesy. Byly rozděleny do čtyř revírů: Velký Zdíkov, Pláně, Staré Hutě a Kvilda (tehdy se užívalo pojmenování "Zdíkovská Kvilda"). Na počátku 19. století se obyvatelé obcí, osad a samot zabývali obděláváním polí, chovem dobytka a prací v lese. Také byli zaměstnáni v několika sklárnách.

K velkozdíkovskému panství též patřilo několik cihelen a skláren, vápenka a lom na těžbu křemene pro výrobu skla.

Roku 1799 Jan Malovec z Chýnova a Vimperka statek Velký Zdíkov prodal za 271 000 zlatých hraběti Františku ze Sickingenu. Hrabě František ze Sickingenu vlastnil Velký Zdíkov krátkou dobu, jen do roku 1803, kdy jej prodal c.k. plukovníkovi Jakubovi z Wimerovi.

Po dvaceti letech bylo panství opět prodáno. Novým majitelem se stal hrabě Ferdinand Palffy - Erdödy, který spravoval Velký Zdíkov do roku 1828. Pak se v krátkých časových obdobích o Velký Zdíkov vystřídalo několik majitelů.

Roku 1837 koupil hrabě Ferdinand Palffy panství znovu s úmyslem zbavit se ho co nejrychlejším a hlavně nejvýhodnějším prodejem. K tomu účelu si vyžádal povolení k uspořádání loterie, jejíž jedinou a hlavní výhrou bylo celé velkozdíkovské panství. V této vypsané loterii roku 1839 nakonec vyhrál jeden z mála neprodaných losů, a tak panství zůstalo dosavadnímu majiteli, který se ho chtěl zbavit. Ferdinand Palffy se dlouho z této "podařené" loterie neradoval, protože brzy na to zemřel a jeho dědic r. 1841 panství prodal hraběti Vilému Wurmbrandtovi. Hrabě Wurmbrandt zahájil výstavbu silnice Zdíkov - Kvilda - Bučina (silnice byla dokončena pozdějšími majiteli Thun-Hohensteiny).

Časté změny vlastníku a majitelů statku od roku 1800 způsobily, že celkové hospodaření bylo zanedbané a špatné. Toto období neustálého střídání majitelů končí datem 8. prosince 1846, kdy panství Velkého Zdíkova kupují Thun-Hohensteinové.

Noví majitelé Velkého Zdíkova vyvinuli velké úsilí o rychlou nápravu jeho nevalného a špatného hospodářského stavu, ve kterém se zdíkovský statek nacházel. Snažili se o rychlou nápravu celkové zanedbanosti a nevýnosnosti, pramenící z chyb četných předchozích vlastníků. Postupně zavedli pořádek a řádný způsob hospodaření na úrovni tehdejší doby. Roku 1865 bylo započato se stavbou současné budovy zámku. Celá jeho stavba byla dokončena za pouhé tři roky, roku 1868.

Roku 1867 zdědil zámek a celý velkozdíkovský statek hrabě Bedřich Thun. Po smrti Bedřicha Thuna (1880) získal panství Velkého Zdíkova jeho syn František Antonín Thun, který byl zároveň pánem Děčínského majestátu.

Po smrti F. A. Thuna (1916) se stal dědicem zdíkovského panství jeho bratr JUDr. Jaroslav Thun, který jej vlastnil i po zániku Rakouska-Uherska, kdy vznikla Československá republika, až do roku 1919.

Majitelé a vlastníci zdíkovského panství své zdejší lesní a polní hospodářství spravovali prostřednictvím svých dosazených zámeckých úředníků a správců (direktor-ředitel, lesmistr atd.) Do Zdíkova zavítali jen občas a na krátkou dobu. Začátkem 20. století byli mezi zámeckými hosty i příslušníci známých českých šlechtických rodů Chotků a Nosticů.

Roku 1916 dostaly obce Velký Zdíkov a Malý Zdíkov úředním výnosem pojmenování Zdíkov a Zdíkovec. Tento kratší zjednodušený název se ale vyskytoval již před rokem 1916.

Roku 1919 na základě ustanovení pozemkové reformy převzal zdíkovský konfiskovaný velkostatek Pozemkový úřad v Praze. Roku 1920 pak velkostatek koupila Pražská akciová společnost. Budova zámku byla dána do správy obce. Později do ní byla umístěna místní Měšťanská škola. Upravené prostory zámku potom sloužily školním účelům nepřetržitě až do roku 1975, kdy byla ve Zdíkově konečně postavena a otevřena nová moderní budova školy. Po odstěhování školy zůstal zámek několik let prázdný. Uvažovalo se, že by mohl být upraven na budovu pro správní a kulturní účely zdíkovské obce. Zámek byl nakonec prodám knižnímu nakladatelství ORBIS Praha, které zahájilo rozsáhle a finančně nákladné stavební úpravy vnitřního interiéru. Velké místnosti bývalých školních tříd byly rozděleny na malé pokoje hotelového typu. Po roce 1990 se o budovu zámku vystřídalo několik majitelů. V současné době je zdíkovský zámek hotelem. Budova zámku je vzorně opravena a je výraznou dominantu obce. Vkusně opraveny jsou i ostatní nižší budovy okolo zámeckého nádvoří.

DALŠÍ INFORMACE: http://www.zdikov.cz