Nedávná minulost Horního hradu Hauenštejnu

V roce 1994 jsem poprvé s přáteli zavítal, během naší cesty Poohřím, do údolí Hornohradského potoka a spatřil Hauenštejn. Opuštěně a majestátně vévodil údolí, obtékán dvěma potoky, zápasil se záplavou bujné zeleně, která jej většinu pohlcovala. Prohlédli jsme si zevrubně hrad i okolí, místo, kde se zastavil čas v romantických dobách minulého století. Cedulka u hradní brány informovala o právě probíhajícím restitučním řízení a prodejní mnohamilionové ceně...

Čas plynul a já na svých dalších cestách marně hledal alespoň vzdáleně podobné místo, s oním nezapomenutelným Geniem loci. V zimě roku 1999 se mi opět naskytla příležitost zastavit se na Hauenštejně. Byl jsem nemálo překvapen tím, že místo skvostného zámku či alespoň probíhající rekonstrukce vidím stále tatáž prázdná okna, prolomené střechy a moře zeleně. Nemilosrdný čas však ani za ta léta působivosti místa a tajuplnosti zámku nic neubral.

Začal jsem tedy jednat. Obec Krásný Les byla již právoplatným vlastníkem celého komplexu a byť se po všechna ta léta snažila pro hrad najít uživatele, nepodařilo se. Vypracoval jsem tedy záměr celkové postupné obnovy a získal podporu Okresního úřadu, jakožto výkonného orgánu Státní památkové péče. Poté jsem zahájil rozhovory s obecním zastupitelstvem. Po několikaměsíčních jednáních jsme nalezli společný kompromis mezi kupní cenou, jejím splacením a okamžitým zahájením záchranných prací. Došlo k podpisu kupní smlouvy.

A tak přišel den 20.10. roku 2000, kdy jsem opět s přáteli a autem plně naloženým pracovním náčiním zastavil před hradní branou, kterou jsem tentokráte již přelézat nemusel. Do zimy nás čekalo mnoho práce a jak se ukázalo, tak toho roku naštěstí nebyla ani moc krutá. Mezi prvními, kdo se přijel na nás blázny podívat, byl ostrovský stavitel Milan Štěpánek. Aniž bychom si cokoli řekli, poté co nás spatřil lopotit se v rumu komnat, se otočil a přivezl ochranné přilby. A že nám těch přileb bylo třeba!

V té době jsem o stavebním řemeslu neměl mnoho potuchy a na vše nahlížel nadšeným pohledem člověka, jenž si nepřipouští žádných omezení. A jelikož se mezi námi postupem času vytvořilo velmi silné přátelské pouto, tak jeden bez druhého si již zdárně započatou rekonstrukci nedokážeme představit. Ukázalo se, že Milan velmi dobře zná nejen dávnou historii hradu, má k ní mnoho dokumentů, nechal vypracovat stavebně historický průzkum, různá zaměření, ale dokonce i rozpracovanou projektovou dokumentaci pro postupnou obnovu. Znal hrad kámen po kameni...

Na jaře roku následujícího zorganizoval Pavel Vaculík ve zdech hradu první tiskovou konferenci, na kterou se dostavilo nebývale velké množství reportérů všech druhů médii a to i přes nepřízeň počasí. Od této chvíle se o nás, našem cíli a již vykonané práci dozvěděl kraj a prostřednictvím České televize i celá země. Na hrad se vzápětí přijel podívat i senátor Karlovarského kraje Vladimír Kulhánek, který se poté postavil do čela patronů záchrany a obnovy Hauenštejna.

Referát kultury Okresního úřadu v Karlových Varech, v čele s paní Bucharovou a panem Zemanem poskytl jako první finanční podporu. Vyčišťovací a záchranné práce ještě více pokročily. V létě roku 2001 jsme hostili tým archeologů Karlovarského muzea, vedený Jiřím Klsákem. Výsledky jeho práce jsou popsány v části historické. Napřesrok u nás kopali opět a naposledy. Zevrubný archeologický průzkum byl prozatím završen a jednotlivé stavební fáze hradu určeny.

Desítky a posléze stovky studentů z celé vlasti, k nám na četné naše výzvy našli cestu a bezplatně se zapojili do těžké práce. Pro ně se na hradě pořádala první kulturní vystoupení. Skupinu Krless, hrající původní středověkou hudbu, nám na hrad pozval další z našich příznivců, časopis Promenáda.

Za takovéto podpory a účasti, kterou jsme v kraji a okolí vzbudili, se podařilo v krátké době vyčistit hlavní přístupové cesty hradem a celkově téměř třetinu celého areálu (do chvíle vydání této publikace bylo z hradu vyvezeno přes 300 nákladních vozů suti).Vymítit náletové dřeviny z celého hradu. A to bylo nějakých kubíků dřeva... Obnovit dřevěné točité schodiště ve věži. Staticky zajistit většinu nejcitlivějších míst, vybudovat stropy, zastřešit objekt vstupní brány a provizorně i středověká patrová sklepení. Rovněž spousty dalších drobných prací. To vše za stálé a nezbytné administrativní podpory. Jakou je např. příprava podkladů pro různá dotační řízení, tvorba projektové dokumentace, stavební řízení, publikační a propagační činnost a mnohé další.

Vynikající oporou ve věcech projekčních je nám R-projekt Ing. Hnáta, který cele tuto nelehkou a vysoce odbornou činnost zajišťuje.


V zimě roku 2002 však došlo k nečekané destrukci více jak jedné pětiny pláště věže. Tato pohroma k hradu obrátila ještě větší pozornost. Dokonce k nám zavítal i ministr kultury Pavel Dostál, aby tento ojedinělý projekt spatřil a podpořil. A tak se v neuvěřitelně krátké době tří měsíců, za finanční podpory státu a sponzorů a maximální obětavosti dobrovolných brigádníků, podařilo vynosit z údolí a zpět usadit kamenné zdivo o objemu téměř 65 m3, celkově zhruba 169 000 kg čediče. Věž dostala novou pochozí střechu, byla stažena obručemi a slavnostně zpřístupněna prvního podzimního dne. Stala se tak prvním místem na hradě, které po desítkách let pustošení opět slouží svému novodobému účelu.

DALŠÍ INFORMACE: http://sweb.cz/hornihrad