Bujakovští z Knurova na léně Malhoticích (1626 - 1928)

Bujakovští z Knurova byli jednou ze tří různých slezských rodin, píšících se po Bujakovu a nedalekém Knurovu, osadám v okolí Rybnik na Pštinsku (dnes území Polska). Tam je mezi prvními vzpomíná Matyáš z Knurova (roku 1481). Na Moravě se Bujakovští objevují ojediněle už v 16. století. Jejich jméno je však především spjato s držbou biskupského lenního statku Malhotic, které získali v r. 1626, v bouřlivých dobách třicetileté války.

Rodiče Kryštofa Bujakovského, kteří před Bílou horou vlastnili na Moravě dvůr v Ústíně s půl lánem polí v Topolanech a zahradu s obytným stavením na olomouckém předměstí Ostrovech (1609, 1616, 1623), byli Jiří Bujakovský z Knurova a Anežka Olšovcová z Louky, žijící na Pštinsku (1575). Ač katolík, zúčastnil se Kryštof Bujakovský stavovského povstání. Konfiskační protokol z r. 1623 mu uložil odevzdat za trest dluhopis od Jana Šťastného Podstatského z Prusinovic, znějící na sumu 1800 zlatých.

Počátkem roku 1626 (22. ledna) koupil Kryštof Bujakovský od Zdeňka Žalkovského z Žalkovic biskupské léno Malhotice, v jehož držbě se v následujících třech staletích vystřídalo devět generací jeho potomků. Nového majetku ale příliš neužil. Za tzv. "mansfeldské rebelie", asi někdy koncem října r. 1626, byl zabit pravděpodobně štráfujícími vojáky spojených dánských a valašských oddílů generála Arnošta z Mansfeldu (2. října téhož roku obsadili Dánové s povstalci nedaleké město Hranice, které jim dobrovolně otevřelo brány).

Na místo tragické události patrně ukazuje jedna z dvojice protějších barokních kaplí, stojících na okraji obce při silnici do Všechovic (v naší době byla kaple na průčelí, zdá se, chybně označena letopočtem 1624). Pozoruhodný je zejména starý pamětní kámen, zapuštěný do země u paty kaple. Nápis z něj však již dávno zmizel díky povětrnostním vlivům. Je pravděpodobné, že obsahoval svědectví o popsané tragické události. A tak dnes už jen dávná pověst o souboji, vážící se k oběma kaplím, leccos napovídá.

Kryštof Bujakovský měl s manželkou Kateřinou Blaktovou z Outěchovic syna Matyáše (1605-71), o němž víme jen to, že byl třikrát ženat. Jeho dcera Helena Bujakovská se kolem r. 1646 provdala za vysloužilého císařského důstojníka Václava Želeckého z Počenic (od r. 1661 pána na sousedních, rovněž lenních Všechovicích), který polovinu svého života prožil na evropských bojištích. Matyášův syn František Fridrich Bujakovských (1631-1701) se oženil s Johankou Františkou, dcerou Tomáše Winklera ze Střelic na Rokytnici u Slavičína. Po její smrti v r. 1717 zdědil tento statek další pokračovatel dynastie Bujakovských, František Karel (1682-1753).

Jeho osobu dlužno vzpomenout také proto, že právě on dosáhl v r. 1728 (9. 1.) povýšení Bujakovských do stavu svobodných pánů (latinsky "Liber Baro" - odtud známější tvar "baron"). V r. 1743 ještě rozmnožil "rodinné stříbro" o statky Hrádek a Mladotice, s Rokytnicí sousedící. Po smrti jeho druhé ženy Anny Kateřiny z Říčan, rozené Rejtinové (+1743) mu připadly opět právem dědickým. Zřejmě díky této paní se stal rovněž majitelem svobodného mlýna a dvora "reiteinského" v Lipově u Strážnice. Hlavním rodovým sídlem však stále zůstávala stará renesanční tvrz v Malhoticích, vybudovaná snad na sklonku 16. století, do konce 18. století Bujakovskými snad jen upravována.

V roce 1891 se Fridrich Bujakovský oženil s dcerou vrchního zemského soudního rady v Brně, dr. Františka Műllera, Charlottou, se kterou měl syna Fridricha /nar. 1894/ a dceru Marii. Syn ale v roce 1912 předčasně umírá, otec jej přežil o 13 let. Fridrich Bujakovský senior zemřel v roce 1925 jako poslední potomek moravské větve baronů Bujakovských z Knurova. Dcera Marie se v r.1923 provdala za Wernera Dietscholda, který přijal jméno Bujakovský a psal se pak Dietschold - Bujakowsky. O tři roky později prodali manželé statek rodinám Janáčkových, Skuherských a Januškových.

DALŠÍ INFORMACE: http://malhotice.obecinfo.cz